Důvěřujte sami sobě a nebojte se změny

Dneska jdu za vámi tak trochu s kůží na trh. Ač se to pro někoho může zdát jakkoliv bláznivé nebo příliš „ezo“, pro mě je to nesmírný dar, který ke mně přišel, otevřel mi srdce a vnesl do mého života pochopení, lásku, radost, vděčnost a pokoru. Je to rok, kdy jsem poprvé cítila a slyšela silné volání mé duše, mého srdce učinit velké změny ve svém životě. Něco ve mně doslova křičelo po pozornosti. Začalo ke mně promlouvat cosi v mém nitru a pomáhat mi objevovat, kdo opravdu jsem a určovat směr mé cesty.

Chci s vámi sdílet svou velkou osobní změnu, která se udála za poslední rok a výrazně změnila pohled na mé bytí. Dívám se na svou cestu a uvědomuji si, kolik se změnilo a rekapituluji si, co vše mi tyto měsíce přinesly. Bylo to pro mě období velkého zvnitřnění, silných prožitků, osudových setkání, která mi otevřela oči, a hlavně srdce. Prožívala jsem chvíle hlubokých propadů i vzletů a pocítila obrovskou vděčnost za vše, co ke mně přichází.

Provázely mě otázky kdo jsem, jak dnes žiji, kam chci směřovat, co vlastně chci, kam mě táhne mé srdce, má vášeň, nebo co už naopak nechci, co mohu dělat jinak, co mohu ze svého života propustit, co už mi neslouží, s čím se mohu rozloučit.

Moje vnitřní pocity, můj vnitřní hlas mi hlásil, že něco není v pořádku, že mi něco chybí. Ale co to je? Co je to, co mi chybí? Všechny tyto otázky a pocity mě vybízely ke zpomalení, zklidnění a naslouchání. Prostě jen tak být a prožívat obyčejné chvíle sama se sebou.

Začala jsem na sobě pracovat, spojovat se sama se sebou, hledat uvnitř sebe odpovědi. V mém procesu mi byly nápomocné různé terapie, knihy, psaní, podpůrné skupiny, nová i stará přátelství, konstelace, regrese, ale i spojení se s přírodou. Pomalu jsem rozpouštěla své vnitřní bloky a začala někde hluboko uvnitř nacházet samu sebe.

Bylo to pro mě období transformace plné uvědomění a přinášelo mi i spousty překvapení. Bylo však potřeba několikrát vykročit ze své komfortní zóny a vylézt ze své krabice. Dost často to byly velké boje sama se sebou, se svými strachy a pohodlností. Byly to chvíle bolestné i euforické, jednou dole, potom nahoře, nebo často na útěku sama před sebou. Zkrátka jako na horské dráze.

Vztah sám k sobě

Díky tomuto procesu jsem si uvědomila jakou moc má náš vztah sám k sobě, jak moc nás ovlivňuje to, jak sami k sobě přistupujeme, jak se hodnotíme, jak moc se máme rádi nebo naopak neradi. Jak moc to ovlivňuje naši spokojenost, radost a to, jak se nám žije.

Při své profesi věnuji spoustu času péči o druhé a dělá mi obrovskou radost, když vidím, jak ženy rozkvetou, jak se cítí krásnější, odpočatější a usměvavější, když ode mě odcházejí. Cítím to jako velký dar, dar rozdávat krásu a ukazovat ženám, že každá z nás má své kouzlo. Každá z nás má v sobě jiskru a vášeň, kterou může dát na odiv. Jen je potřeba ji hledat, najít, probudit a pečovat o ni.

Má práce je mou radostí, ale v jednu chvíli tomu tak úplně nebylo. Měla jsem velmi často silné bolesti zad, zablokovanou krční páteř a další problémy. Najednou jako by ze mě vyprchávala radost a místo ní přicházela čím dál tím větší únava a nespokojenost. Pomalu mě přestávalo bavit to, co v hloubi duše miluji. Přicházela frustrace, nechuť pracovat, podrážděnost i sebelítost. Co se to se mnou děje? Proč se mi to děje? Proč mě najednou tak všichni štvou? Všechny tyto otázky mě přivedly k přemýšlení.

Avšak vysvětlení bylo jednoduché. Byl to obrovský AHA moment, když mi vše konečně došlo. Uvědomila jsem si, že jsem se ve svém životě dostala do fáze, kdy pro mne na prvním místě byli mí klienti a rodina a většinu svého času jsem pečovala především o ně. Péči o sebe jsem v tomto zaběhlém vzorci všem vyhovět odložila až na to nejposlednější místo.

Nemusím pořád něco dělat a moje hodnota není posuzována podle toho,

kolik toho zvládnu.

Přišlo velké uvědomění, jak je naprosto nezbytné mít sám sebe na prvním místě! Pečovat v první řadě sám o sebe, protože z plného poháru JÁ mám co dávat, ale když je můj pohár prázdný, těžko mohu cokoli pozitivního předávat dál, natož o někoho jiného kvalitně pečovat.

Ale co teď s tím? Jak si v tom koloběhu všech povinností a přeplněném diáři najít prostor pro sebe? Musím přiznat, že to pro mě nebyl úplně snadný úkol.

Cítila jsem silnou potřebu snížit své pracovní tempo na minimum a více se soustředit sama na sebe a na to co mi přináší radost, co mě těší, baví a přináší pocit štěstí.

  • Učila jsem se více vnímat své niterní pocity, svou intuici a hlas srdce.
  • Učila jsem se rozpoznávat spouštěče mé nespokojenosti, kde a kdy přicházejí.
  • Učila jsem se věnovat svou pozornost a energii sama sobě.
  • Učila jsem se uznávat sama sebe.
  • Učila jsem se důvěřovat sobě i svému okolí.
  • Učila jsem se hledat svůj bezpečný prostor, prostor pro sebe.
  • Učila jsem se nastavit si své nové hranice, tak abych se cítila bezpečně a jistě.

Během této doby za pomoci malých krůčků a úkolů se vše pomalinku začalo skládat jako dílečky puzzle. V momentě, kdy jsem se rozhodla se svou nespokojeností něco udělat, se začala objevovat má cestu k sobě. Udělala jsem si ve svém životě prostor pro změnu a začaly se otvírat dveře nekonečných možností. Začala jsem se cítit mnohem svobodněji.

Sebeláska

Vnímám to jako hodně důležitou věc, která platí ve všech směrech, ať pečujete o klienty nebo jen o svou rodinu. Je potřeba vždy začínat sám u sebe, přijímat se a pečovat o sebe s láskou, pak o rodinu a pak o všechny ostatní. Naplňovat svůj pomyslný pohár, protože to je to, co nás vyživuje, podporuje a co nám pomáhá být plní energie, radosti a lásky. Díky tomu pak můžeme dávat dál a pomáhat sobě i ostatním, a zároveň se vzájemně léčit, inspirovat a obohacovat.

Práce na sobě

Nebojte se změn, nebojte se prozkoumávat, poznávat, přijímat a mít rády sami sebe.

Nyní je už pro mě naprosto přirozené na sobě neustále pracovat, prozkoumávat své nejniternější potřeby, dál se vnitřně vzdělávat, přijímat a dávat sobě lásku i v období, kdy se necítíme dobře. Vím, že je to nikdy nekončící cesta. Stále budou existovat všelijaká mračna, a i když už nebudou obřích rozměrů, vstoupí nám do cesty a znemožní vidět Slunce. Vím, že je to tak v pořádku a že právě to je ta Cesta. Cesta k sobě. Cesta k sebepřijetí. Cesta k sebelásce.

Proto, abychom mohli kráčet dál a posouvat se, je potřeba s Láskou k sobě pracovat, najít a propustit ze svého života věci, strachy, zažité vzorce chování a fungování, které nám už nijak neslouží. Vytvořit prostor novému! Zpomalit a ve svém nitru zaslechnout jeho hlas a jím se v životě nechat vést.

Z vlastní zkušenosti vím, jak je často složité rozloučit se s věcmi, na kterých lpíme – na věcech, lidech, zvycích, předsudcích, jak je těžké vybočit ze svých zajetých kolejí a udělat krok ven do neznáma z našeho „bezpečného prostředí“ a jak nesnadné je do svého života přivolat změnu, novou energii, nový nektar života.

V tomto transformačním období, kterým jsem prošla a stále procházím, jsem odvalila nejeden obrovský kámen ze svého života. Můj život začali naplňovat a stále naplňují noví inspirující lidé od kterých se mohu učit, krásné nové výzvy a nová volání.

Děkuji všem mým učitelům a průvodcům, kteří do mého života vstupují. Děkuji sama sobě, že si dovoluji kráčet touto cestou, cestou sebepoznání a sebelásky. Děkuji, že mohu kráčet životem jinak, s pocitem harmonie.

Cítím, jako bych se vrátila zpět na svou někde v čase ztracenou cestu, jako by se rozzářilo Slunce, jako bych já byla tou září. Cítím radost, lásku, neskutečnou vděčnost a pokoru.

A jak jste na tom vy? Kde v životě se právě nacházíte? Myslíte ve svém koloběhu povinností sami na sebe? Přeji nám všem, abychom na sebe nezapomínaly, abychom si dopřály každý den, alespoň malou chvilku, kdy se zastavíme a navnímáme, co právě tady a teď potřebujeme. Můžeme se zhluboka nadechnout, zavřít si oči a dovolit si jen být. Spojit se sami se sebou, při tanci, procházce lesem nebo jen tak u kávy. Zkrátka prožít pár minut lásky k sobě samé každý den.

Důvěřujte sami sobě, své duši, svým pocitům a vyššímu vedení.

Je to váš navigační systém.

Buďte sami sebou a ve své opravdovosti plujte na vlnách lásky.

S láskou, H.

 

Pomáhám ženám ke krásným zdravým vlasům, , aby poslouchali své srdce a věřily, že všechno je možné. Učím je pečovat o své vlasy efektivně, jednoduše a s láskou, aby dosáhly toužených výsledků. Dovolte si zářit a pusťte krásu a lásku do svých životů. Můj příběh si přečtěte zde
  • 6 tipů, jak být zářivou ženou každý den

    Objevte kouzlo vnitřní lásky, štěstí, radosti, které vám bude jiskřit z očí každý den.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • PŘIDEJTE SE NA FACEBOOKU