Proč jsem se rozhodla psát blog?

Úplně prvotní záměr tohoto blogu bylo věnovat se převážně článkům a otázkám týkajících se péči o vlasy. Jak, čím a proč o své vlasy pečovat. Pracuji již devatenáctým rokem jako kadeřnice a pár let jsem fungovala i jako trenérka skupinových cvičení. Téměř denně se potkávám s různými ženami, slýchám nespočet příběhů, jejich radosti, ale i trápení. Někdy jsem v pozici posluchače, jindy přítelkyně nebo poradkyně. Nesmírně si vážím důvěry, kterou ve mně ženy vkládají, ať už se to týká vlasů nebo sdílení svých osobních příběhů.

Pomalu jsem si začala dávat dohromady kostru celého záměru, začala o všem do hloubky přemýšlet a sepisovat si všechny své myšlenky a nejčastější otázky, které od vás dostávám. Nebo otázky, kterým se věnujeme při společných setkáních a konzultacích. Díky tomuto procesu, ale i díky mému transformačnímu posunu, který teď zažívám se mi stále silněji na mysl dostává jedna důležitá a celkem zásadní, podstatná věc, myšlenka.

A tou je naše sebeláska!

Sebelásku vnímám jako hodně důležitou, a tak moc propojenou s naší ženskou krásou, s tím, jak se vnímáme, cítíme, projevujeme a hodnotíme. Vnímám, jak moc naše celková spokojenost souvisí s tím, jak se máme rády nebo nerady. To, jak na sebe potom nahlížíme a jak často naši krásu vůbec nevidíme. Jsme soustředěné na naše nedostatky a chyby. Přitom každá z nás je naprosto jedinečná a výjimečná právě v té své kráse, svých darech.

Všímám si jak svoji krásu, vlasy, tělo a celkově sami sebe vnímáme hodně povrchově, hledáme zázračné produkty, které nás zachrání, vyřeší naše problémy. Za trápení, která prožíváme často viníme druhé, protože téměř vždy se najde někdo, kdo za to může, kdo může za naše neštěstí. Nebo jsme k sobě příliš kritické, tvrdé, nevěříme si, soudíme sebe i ostatní a tím popíráme sami sebe.

Žijeme v pocitu, že bychom jako ženy měly být dokonalé, ať už vizuálně nebo si na sebe bereme zodpovědnost za veškerou péči o rodinu, domácnost, honíme se za kariérou a ve všech těch povinnostech jsme zapomněly sami na sebe. Všechny tyto tlaky na nás působí a my se pak ponořujeme do sebelítosti a kritičnosti, že nejsme dost dobré.

Když si ale na sebe vezmeme zodpovědnost za vše, co se nám děje a za to, jak se cítíme. Když si uvědomíme, že mi sami jsme zodpovědné za naše špatné pocity a přijmeme je. A teď to nemyslím ve smyslu, že ze sebe uděláme ty špatné. Jen si je můžeme uvědomit, dát jim naši pozornost a přijmout je za vlastní. V momentě, když si to uvědomím, že jsou moje, tak vím, že je také mohu já sama změnit. Že já sama jsem tvůrcem svého života, toho, jak se mám, jak se cítím, jak se vnímám.

Často se říká, že čas všechno změní, ale ve skutečnosti to musíte změnit vy sami. Andy Warhol

Já sama jsem si touto cestou, tímto poznáním prošla, proto vím, jak může být obrovsky těžké přijmout své stíny a že pro mě mají určitý význam. Dlouho jsem žila s pocitem, že nejsem dost dobrá, vůbec jsem se neviděla. Když se na sebe podívám zpětně, jako bych neexistovala, žila jsem život, ve kterém jsem se jen přizpůsobovala a naplňovala potřeby druhých.

Byla jsem úplně odpojená sama od sebe, závislá na vztahu, práci, lásce a uznání druhých, rodiny, manžela. Což jsem si nechtěla přiznat, utíkala jsem před svými stíny, potlačovala samu sebe a hledala viníky z mé nespokojenosti. Více si můžete přečíst v mém příběhu o mě.

Uvědomila jsem si, jak můžeme správným přístupem k sobě samé s laskavostí a péčí o sebe vytáhnout na povrch a postupně uzdravit a rozpustit všechna trápení a přesvědčení o sobě samých. Jak je potřeba mít v souladu náš vnitřní svět, abychom mohli být více sami sebou. Dát pozornost především sami sobě, do svého nitra. Ptát se sami sebe, co se doopravdy skrývá za naší nespokojeností. Co je to, proč se takto cítím.

Za tím vším můžeme objevit určitou formu ne sebelásky k sobě samotné. Protože většina problémů, které řešíme mají mnohem hlubší význam, který se skrývá někde hluboko v nás samých. Jsou to naše zapomenuté pocity, emoce, nebo naučené vzorce chování, traumata, potlačené a zamčené vzpomínky. Někde tam hluboko pod tím vším je naše pravé JÁ. A když si dovolíme naslouchat a začneme hledat cestu, přes všechny ty vnější i vnitřní překážky. Život nám začne přihrávat různé možnosti, jak se ke svému pravému JÁ dostat.

Řešením je sebeláska, cesta sama k sobě.

Vím, jak je v těchto tématech důležitá podpora, a tak bych vás ráda podpořila radami a tipy, které vám na vaší cestě mohou pomoci. Ráda bych s vámi sdílela mou cestu k sebelásce, objevení vnitřní nádherné, silné ženy a magické energie. Díky níž dokážu žít v radosti, plynutí a lásce a tento nádherný pocit bych přála poznat každé ženě.

Dnes už vím, že naše krása není jen tom, co vidíme a vnímáme na povrchu, ale je to něco, co vyzařuje z nás. Také vím, že přístup, jakým mluvíme sami k sobě se dá změnit a žít tak mnohem spokojenější a radostnější život. Proto jsem se rozhodla, sdílet tuto svoji zkušenost dál, s vámi.

Protože každá z vás může svítit a zářit. Celé je to o tom dovolit si dát sebe na první místo, pečovat o sebe, milovat se a věnovat čas sama sobě. Ze srdce vám přeji, abyste i vy našly svou cestu a měly se rády, abyste mohly zažít jaké to je, být sami sebou, abyste se propojily s vaší vnitřní ženou, s vaší ženskou energií a mohly tím rozvíjet vaši sebelásku.

Všechno má svou krásu, ale ne každý ji vidí. Andy Warhol

 

Miluju krásu, věřím v lásku sebesama a  má práce je mou vášní. Inspiruji ženy jak podtrhnout svou krásu díky krasným a zdravým vlasům, aby poslouchali své srdce a věřily, že všechno je možné. Můj příběh si přečtěte zde
  • 6 tipů, jak být zářivou ženou každý den

    Objevte kouzlo vnitřní lásky, štěstí, radosti, které vám bude jiskřit z očí každý den.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • PŘIDEJTE SE NA FACEBOOKU