Zázrakům naproti aneb naučte se mít rádi sami sebe.

Jaké by to bylo dopřát si čas sama pro sebe? Co byste opravdu chtěly, po čem toužíte a co byste si přály, kdybyste mohly cokoliv?

Znáte ten pocit, kdy jste vyčerpaná z nekonečného množství povinností? Ten pocit, kdy už nemůžete, jste podrážděná a protivná na své blízké? Ten pocit, že musíte všechno zvládnout, že je všechno na vás, protože když to neuděláte vy, tak nikdo? Ten pocit, že na sebe nemáte čas, natož se věnovat své kráse a opečovávat samu sebe?

Možná jste o tom nikdy nepřemýšlela, možná jste jak myška v kole denních událostí, práce, domácnost, děti, kroužky, nákup, rychle uvařit a kdoví co ještě. Možná ráno přemýšlíte nad tím, co byste mohla udělat sama pro sebe a během dne z toho sejde. Možná hledáte viníky a výmluvy, proč ten čas nemáte. Možná jen žijete v realitě slov „nemám na sebe čas“.

 

 

Nečekejte na zázraky, ale pojďte jim naproti. Jestli chcete ve svém životě něco změnit, udělejte první krok.

Ano, tohle všechno je možné, ale je k tomu potřeba vaše úsilí, trpělivost, a především láska k sobě samé. Jen vy sama můžete udělat krok vpřed a začít si plnit svá malá přání, ať už jsou jakákoliv. Začít můžete kdykoliv. Třeba právě teď. Právě teď se můžete na chvíli zastavit. Můžete si na chvíli zavřít oči, usmát se a zeptat se sama sebe: „Co bych právě teď potřebovala, abych se cítila lépe? Co bych pro sebe chtěla a mohla udělat?“

Vše důležité pro spokojenost, lásku a radost máme dávno uvnitř sebe, jen jsme se od tohoto zdroje odpojily, nenasloucháme sami sobě. Nedokážeme chvíli jen tak být, žít momentem. Jak si potom můžeme najít chvilku pro sebe, pro svoji krásu? Opravdu toho máte tolik, nebo jsou všechny věci tak důležité, že kvůli nim raději ošidíte sebe?

Mé ranní zápisky, možná si v mém příběhu také najdete něco svého.

Mé dnešní ráno mě vrátilo trochu do minulosti během zapisování mých ranních myšlenek do stránek deníčku. Na chvíli jsem se zasnila a užívala pohledu z okna na krásně zbarvenou ranní oblohu. V momentě, kdy jsem chtěla pokračovat v psaní, jsem zjistila, že se stránky samy přetočily a přede mnou byly mé první zápisky, do kterých jsem se hned začetla.

Je neděle, šest hodin ráno a já se převaluji v posteli, bolest zad je čím dál tím horší a já si uvědomuji, že bych ještě chtěla spát, ale mé myšlenky a bolest mě nenechají. Bojuji sama se sebou, tolik bych ještě chtěla spát. Kdy už ty bolesti konečně přestanou, kdy už se konečně pořádně vyspím?Kdy a kdy, blablabla… Nakonec mě z postele vytáhne chuť na ranní kávu. Vytáhnu si ještě ze šuplíku svůj deníček a odcházím v tichosti z ložnice, abych nevzbudila dceru a manžela.

Do svého oblíbeného hrnečku si připravím kávu s našlehaným mlékem, usedám ke stolu, zapálím svíčku, otvírám deníček a začnu zapisovat své myšlenky.

Šidit sama sebe je mnohem jednodušší než říct NE.

Každé ráno mám spoustu plánů, co pro sebe udělám, chtěla bych toho tolik stihnout a večer zjistím, že to nedopadlo, že jsem nic z toho nestihla, nebo neudělala. Nemám čas, nemám prostor pro sebe, nemůžu dělat co chci, mám pocit, že jsem stále v běhu, v pasti. Unavená, podrážděná, s bolestmi zad a opakující se migrénou, nic se mi nechce, přestávají mě bavit věci, které jsem měla vždy ráda.

Všichni na mě hrnou své požadavky, lítám jak hadr na holi, abych všem vyhověla a stále do nekonečna ustupuji a odkládám své zájmy a potřeby na potom, na „až někdy… „. Tolik bych chtěla chvilku pro sebe, odpoutat se od toho věčného kolotoče povinností, ale jak to mám udělat?

Miluji a děkuji

Během čtení jsem si uvědomila svůj posun a pocítila obrovskou vděčnost. Vděčnost, že jsem přijala zodpovědnost za to, co se mi v životě děje, že jsem pustila lásku do svého života. Děkuji všem svým průvodcům, kteří mi jsou podporou a také děkuji sama sobě, že jsem otevřela dveře a vykročila s důvěrou na cestu a začala hledat sama sebe.

Toto zapisování do mého deníčku už se stalo mým každodenním rituálem, i když přiznávám, že to chvíli trvalo, než jsem si k tomu našla cestu, ale dnes už bych své psaní za nic nevyměnila.

Je to skvělý prostředek, jak se spojit se svou duší. Pomáhá mi vidět věci jinak, vidět sama do sebe a najít hloubku problémů, které si myslím, že právě prožívám. Je to má chvíle věnovaná sobě, kdy zpomalím a soustředím se sama na sebe, na to, co ke mně přichází. Třídím myšlenky. Psaní mi pomáhá být sama se sebou ve spojení. Vyjadřuji, co je uvnitř mě a co bych potřebovala, abych se cítila lépe.

Teď už si minuty pro sebe užívám, nehroutím se z toho, když něco nestíhám, když domácnost není jak ze škatulky a neviním se z toho, že nedělám dost, že si dovolím říct NE. Naučila jsem se o sebe pečovat, věnovat si čas sama sobě, svému tělu, své kráse. Protože jen tak mohu mít dostatek energie, pro sebe i ostatní, mít úsměv na tváři, cítit se skvěle, zářit navenek a tuto krásnou energii posílat dál. Má sebeláska spočívá v tom, že jsem sama pro sebe na prvním místě.

Když nic nezměníš, nic se nezmění.

Někdy je zkrátka potřeba v tom shonu zpomalit nebo se zastavit a přehodnotit. Věřte, že každé ráno je novým začátkem, kdy se na sebe můžete usmát do zrcadla a říct si: „Jsem krásná, miluji a dnes pro sebe udělám jednu malou věc, jakoukoliv drobnost.“ Věřte, že vaše sny se mohou splnit každý den. Přijímáním sebe samé můžete krůček za krůčkem měnit svůj svět a tím i sebe.

…slavit každý malý úspěch, každý zdánlivě obyčejný okamžik, každou radost, úplně kdykoliv.

…slavit s láskou, úsměvem a radostí v srdci každý den.

Vykročte změnám naproti – tam, kde si můžete začít plnit své sny a dělat věci podle sebe, od srdce a s láskou. S láskou sama k sobě!

Nenechávejte už svůj život protékat mezi prsty. Nikdy není pozdě na změnu. Najděte odvahu a vydejte se vstříc životu… Svému životu!

Takže pečujme o sebe a nehoňme se pořád za něčím. Nic nám neuteče, a to co má být, bude. Naučme se radovat z maličkostí, které k nám přichází každý den. Zkoumejme sami sebe a to, co nám přináší radost do života. Najděte si své maličkosti, rituály, které vám pomůžou každý den na chvíli zpomalit. Udělejte si prvních deset minut dne pro sebe. Udělejte si radost!

Třeba vám bude můj příběh inspirací. Můžete si také zkusit psát svůj deník, zapisovat si svá přání, myšlenky, pocity i chmury a až se třeba časem vrátíte na první stránky, zjistíte, že jste k sobě mnohem laskavější.

Přeji nám všem sílu, trpělivost i nápaditost v péči o sebe …a především lásku k sobě samé!

Pomáhám ženám ke krásným zdravým vlasům, , aby poslouchali své srdce a věřily, že všechno je možné. Učím je pečovat o své vlasy efektivně, jednoduše a s láskou, aby dosáhly toužených výsledků. Dovolte si zářit a pusťte krásu a lásku do svých životů. Můj příběh si přečtěte zde
  • 6 tipů, jak být zářivou ženou každý den

    Objevte kouzlo vnitřní lásky, štěstí, radosti, které vám bude jiskřit z očí každý den.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • PŘIDEJTE SE NA FACEBOOKU